Pokud milujete koně, je velmi pravděpodobné, že jste si všimli jeho dominantního postavení v různých uměleckých směrech: ať už jde o obrazy, sochy nebo videa… Naši předkové měli koně v oblibě již dávno, o čemž svědčí četná jeskynní vyobrazení nalezená v jeskyních po celém světě. Kůň má také tu zvláštnost, že se objevuje v umění všech kultur: bez ohledu na kontinent se zdá, že toto zvíře provázelo a inspirovalo umělce odjakživa. Kůň je však delikátním tématem k zobrazení: jeho anatomie je totiž složitá, což z něj činí vynikající stylistické cvičení ve výuce výtvarného umění. Ztvárnění koně je tedy příležitostí k předvedení vlastní techniky, know-how a mistrovství v kompozici scény. Navzdory své náročnosti měl kůň v umění vždy zásadní místo a bude mít i nadále.
V tomto článku vám nabízíme přehled zobrazení koně v různých médiích, vracíme se k důvodům jeho neutuchající popularity a připomínáme historii koně v umění!
Zobrazení koně v jeskynním umění
Právě na stěnách jeskyní Lascaux a Chauvet byly nalezeny první stopy maleb, jejichž modelem byli koně, a to 35 000 let před naším letopočtem.
V té době ještě nebyl kůň člověkem domestikován, je tedy velmi pravděpodobné, že byl pro naše předky předmětem fascinace.
Zde se zobrazení koně objevují v abstraktním stylu: vystupují zde jeho obrysy a barva srsti. Jedná se o jedno z prvních naturalistických zobrazení v dějinách lidstva, protože dříve se nacházely především malby loveckých scén zobrazující lidi se zbraněmi.
V některých jeskyních byly nalezeny i jeskynní malby, které se zaměřovaly na detailní zobrazení hlavy zvířete, zatímco zobrazení lidí zůstávala zjednodušená.
Sochy koní vytvořené později, zejména Asyřany, nám umožnily datovat domestikaci koně kolem roku 10 000 před naším letopočtem.
Kůň v egyptském umění
Na reliéfech nalezených v Egyptě má kůň především vojenskou symboliku: v kultuře faraonů představuje kůň sílu a válku. To lze vysvětlit tím, že koňské povozy poskytovaly armádám významnou strategickou výhodu.
V širším smyslu byl kůň také symbolem moci hlavy státu. Často se tak nacházela vyobrazení faraonů doprovázených vozy a koňmi.
Představa, že kůň je spojen s mocí a vítězstvím, přetrvala až do moderní doby ve všech kulturách světa.
Kůň ve starověku
Ve starověku, stejně jako v Egyptě, je kůň vždy spojen s válkou, mocí a vítězstvím. Sochy vojáků nebo hlav států na koních odkazují na vítězství; poražení jsou vždy zobrazováni jako ti, kteří spadli ze svého oře.
Obrazy koní byly běžné v egyptském a starořeckém umění; jemnější zobrazení prokazující hlubší znalost anatomie koně se objevila v klasickém Řecku a v pozdějších římských dílech. Vozy jsou často zobrazovány ve starověkých spisech i v dochovaných malířských dílech.
Zobrazení koně v čínském starověkém umění zajistilo mnoho talentovaných umělců; největší věhlas však získal umělec Chan Kan, který se proslavil svými jezdeckými malbami během dynastie Tchang. V čínském jezdeckém umění také nacházíme bájné koně na keramických dílech. Terakotová armáda z hrobky císaře Čchin Š’-chuang-tiho rovněž zahrnuje mnoho koní jako znamení vojenské síly panovníka.
Kůň je méně častý v raně křesťanském a byzantském umění kvůli převládajícímu náboženskému tématu. Koně jsou vždy doprovázeni jezdci a slouží pouze k předání božského poselství nebo k podpoře hrdinského úsilí svatého.
Pokud jde o místo koní v umění civilizací kolem Středozemního moře, je třeba poznamenat, že stopy po nich byly nalezeny převážně na keramice, památkách a sochách. I když se nám ze starověku dochovalo jen málo maleb tohoto majestátního zvířete, naštěstí máme k dispozici velké množství soch, které odolaly zubu času a dokazují, že kůň měl ve starověkém umění silnou symboliku. Četní koně z Parthenonu, jako jsou Quirinale Dioscuri a koně z Kapitolských muzeí, jsou například důkazem lásky starověkých umělců ke koním.
Jeden z nejslavnějších mýtů starověkého Řecka potvrzuje místo koně v tehdejším umění: jde o trojského koně, popsaného Homérem v Iliadě, který posloužil Athéňanům jako lest k infiltraci do města Trója, aniž by o tom obyvatelé věděli. Kůň nebyl vybrán náhodou: zvíře bylo skutečně spojováno s bohem moře Poseidonem a pro Trójany mělo posvátný charakter. Kůň odkazoval na lodě, jejichž význam byl pro pobřežní město Trója zásadní. Další vysvětlení volby koně pro vojenskou lest vymyšlenou Homérem by mohlo mít kořeny ve skutečných událostech, které se v Tróji odehrály: město bylo pravděpodobně zničeno zemětřesením a ve starověkém Řecku byl Poseidon bohem spojovaným s těmito přírodními katastrofami. Zdá se tedy logické, že Homér zvolil koně jako symbol zániku města Trója.
Pegas je dalším příkladem mýtického koně, jehož zobrazení bylo během starověku i po něm velmi hojné: okřídlený oř měl v umění napříč věky výsadní postavení, a to jak pro svou krásu, tak pro svou symboliku. Pegas je totiž symbolem poezie, představivosti, moudrosti a inspirace. Odkazuje na esoteriku, mystiku a krásu umění samotného.
Kůň ve středověku
Zobrazení koně se během středověku rozšiřuje: kromě bitevních scén se začíná objevovat v malbách, které odkazují na zemědělské scény a každodenní život, v nichž je kůň zobrazen jako běžné a pracovité zvíře. Podle plemene koně může být synonymem šlechty nebo chudoby. Tažní koně evokují úděl nevolníků, zatímco bílá srst čistokrevných koní odkazuje na šlechtu.
Kůň v umění renesance
Renesance opět spojí koně se šlechtou, královskou hodností a bohatstvím, až z něj vytvoří samostatný žánr: jezdecký portrét. Tento typ portrétu byl někdy objednáván bohatými osobnostmi; v každém případě šlo o zobrazení skutečné nebo fiktivní postavy na koni. U jezdeckého portrétu není cílem vyprávět příběh, ale jednoduše ukázat moc zobrazené osobnosti na obraze, její přímost, majestátnost, šlechtu a všechny vlastnosti, které jsou s tím obvykle spojeny. Cílem bylo bez ostychu vystavit své přednosti a kvality.
Tento žánr zažil své období slávy během 17. století, než v 19. století upadl a zanikl.
Kůň a umění od 18. století do současnosti
Některé obrazy vytvořili vlámští, angličtí a francouzští malíři, u nichž byl námětem zvíře samotné, zbavené umělosti. Tato zobrazení kontrastují s jezdeckým portrétem, ale zůstávají spíše stylistická než narativní, protože cílem bylo především ukázat zvíře takové, jaké je, v naturalistickém přístupu.
19. století je érou koňských dostihů: ty fascinují nejen obyvatelstvo, ale i umělce. Koňské dostihy se tak objevují v dílech impresionistických a romantických umělců té doby, jako byl například Théodore Géricault. Géricaultovu náklonnost k tomuto tématu nelze popřít; koně se v jeho díle objevují často. V roce 1821, během svého pobytu v Anglii, namaloval Derby. Ve Francii se Manet, Degas a Toulouse-Lautrec nadchli pro jezdecký sport a zobrazili jej ve svých skicách a malbách. Pohyb a vzrušení ze závodu vyvolaly u tehdejších umělců velké nadšení.
Na začátku 20. století se Picasso inspiroval El Grecem a jeho dílem „Svatý Martin a žebrák“ (vytvořeným na začátku 17. století), aby zavedl koně do svých obrazů.
V oblasti fotografie je třeba zmínit dílo Edwarda Muybridge, který inscenoval klus, cval a skok; tyto fotografie inspirovaly zejména impresionisty při ztvárnění pohybu.
I dnes zůstává zvíře v umění opakujícím se tématem, ale změnilo svou symboliku: nyní představuje vášeň, přírodu (v její impulzivní, nebezpečné a nekontrolovatelné podobě), svobodu, nezkrotnost… Je spojováno s bouřemi, přílivovými vlnami, řekami a vodními toky, zkrátka s přírodními silami, které nelze ničím zastavit.
V moderní době byl kůň také spojován s kovboji a Divokým západem. Představuje myšlenku přírody domestikované člověkem, ideální obraz dobývání Západu, zprostředkovaný grafickým uměním a kinematografií s westerny ve 20. století.
Kůň se postupem času vymanil z lidských témat a získal v umění samostatný význam.
Několik příkladů významných zobrazení koně v umění
Ať už jde o sochy, malby nebo monumentální fontány, kůň se objevuje ve velkém množství významných děl napříč historií. Některá z nich uvádíme níže:
- Kvadriga svatého Marka,
- Etruský kůň,
- Zápisníky Leonarda da Vinciho,
- Jezdecký portrét Jindřicha IV.,
- Bartholdiho fontána, znázorňující velké řeky Francie, Rhônu, Loiru, Garonnu a Seinu,
- „Hlava bílého koně“ od Géricaulta,
- Guernica,
- Film „Tenkrát na Západě“…
Ve všech těchto zobrazeních, která každý alespoň jednou v životě viděl, kůň dokazuje svůj status ikony a symbolu, který překračuje věky. Více než jen zvíře, je někdy společníkem člověka, jindy jím zotročeným; může být pouhým předmětem fascinace nebo evokovat koncepty, které přesahují naši existenci.
Doufáme, že se vám tento článek líbil a že nyní o něco lépe chápete posvátné a nezlomné pouto, které spojuje koně a umělce, k naší velké radosti. Pokud chcete i vy obdivovat krásu koně u sebe doma a vnést do svého interiéru umělecký nádech, proč se nerozhodnout pro obraz nebo sochu s motivem koně? Na našich stránkách najdete mnoho uměleckých předmětů, maleb, soch, dekorací, lamp, šperků a doplňků v různých stylech pro každý vkus. Neváhejte a prohlédněte si náš katalog!
